Od jiu - jitsu po ju - do
JU – DO, JIU – JITSU ….
Počátky sportovního juda jsou úzce spojeny s jiu – jitsu a dalšími bojovými či brannými technikami. Ve výcviku a rozvoji ale převažovalo vždy judo v původní formě. Jen název se užíval převážně jiu – jitsu.
K judu bylo připojeno poměrně dlouhou dobu i karate. To si ale časem, po dohodě s Československým svazem juda, našlo vlastní cestu. Bylo to pochopitelné a jistě správné rozhodnutí. Dnes má karate několik forem a na našem území ho zastřešuje více svazů. Což už tak optimální pro vlastní karate není. Jistě by si zasloužilo větší pozornost a zařazení mezi olympijské sporty.
Také málokdo ví, že při judu v Československu vznikalo kendo (boj s mečem), a že je stále v úzkém kontaktu s jiu – jitsu.
Ale zpět k počátkům oraganizovaného výcviku juda na našem území.
Již kolem roku 1919 se datují v Československu první zmínky o trénincích jiu-jitsu. V roce 1930 začínají pravidelné kurzy pro vysokkoškoláky. Mezi nimi se objevuje i Adolf Lebeda, který v pozdější době vydává několik významných publikací věnujících se nejenom jiu-jitsu, ale i sebeobraně a judu. Z dalších zajímavých osobností, které ovlivňují počátky rozvoje juda v Československu je Dr. Smotlacha. V roce 1933 vzniká první oficiální oddíl v Praze, který vedl ing. Pecák. Na Moravě se aktivně zapojil do výcviku student maďarského původu S. F. Dobo. Po jednom roce přechází do Prahy, kde vede moderním způsobem tréninky. Tento velmi aktivní a úspěšný sportovec bohužel zahynul v koncentračním táboře.
V roce 1933 se v Praze na krátkou dobu zastavuje zakladatel juda prof. Jigoro Kano a provádí instruktáž ve VS Praha.
Prof. Smotlacha založil v Praze Výbor pro obranu (judo a jiu-jitsu).
Mezi další významné osobnosti té doby patří Cígner a Želínský, kteří se po boku Lebedy a Doba účastnili odborných kurzů.
V roce 1935 do dění vstupují další instruktoři – František Šíma, Miloš Tůma, Karel Zrůbek, Josef Drobeček, Emanuel Špeta a Koptíková.
3. dubna 1936 byl založen Československý svaz jiu – jitsu. Prvním předsedou byl zvolen prof. Dr. František Smotlacha (*1884 – † 1956).
Lidé středního věku si vzpomenou na unikátní atlasy hub od „Smotlachy“. Ano, je to ta samá osoba. Osoba, které si všímalo i zahraničí.
V roce 1937, při cestě na OH do Berlína, se prof. Jigoro Kano zastavil podruhé v Praze. Byl pro něj uspořádán slavnostní večer. Bohužel při cestě z Prahy do Berlína ve vlaku zemřel. Pražská akce tudíž byla tou poslední, které se osobně účastnil.
Naši nejlepší judisté v minulých letech:
Na zahraničním poli:
1934 – 1985 Stefan Dobo, Alois Cigner, Alexandr Tompich, Zdeněk Písařík, Karel Vítek, Aleš Adamec, Jaroslav Polák, Leopold Pišín, Jiří Mašín, František Krčmář, Josef Novotný, Jindřich Kaděra, Josef Novotný, František Kuna, Michal Vachun, Vladimír Novák, Petr Jakl, František Jakl, Vladimír Kocman, Roman Novotný, Pavel Petříkov, Stanislav Tůma, Jaroslav Kříž, Jiří Sosna, Karel Purkert, Lenka Šindlerová, Vladimír Bárta, Jan Štěpánek, Jaromír Lauer…..
Na Československé půdě:
1940 – 1945 František Černý, Karel Zrůbek, Alois Cigner, Miloš Tůma, Adolf Lebeda, Anna Kubrová, Adolf Sedláček, Josef Bally, Josef Drobeček, Karel Sedláček, Čestmír Šaravec, Miroslav Tompich, Ludvík Jordán, Karel Vítek, Karel Zelenka, Zdeněk Písařík, Eva Zrůbková, Libuše Šedivá.
Těch jmen by bylo zapotřebí vepsat mnohem více, ale není to v silách těchto stránek.
V tomto článku bylo použito několik veřejnosti dostupných materiálů – především dat ČSJu.
